CHRISTIAN ELIOTT DE SILVA

Charakter: Za každé situace se snaží udržet si chladnou hlavu a uvažovat pokud možno rozumně. Než se do něčeho pustí, vše si napřed do podrobností naplánuje, aby nedošlo k žádnému omylu či kolizi. Typická je pro něj taktéž vysoká obezřetnost, nevrhne se do něčeho hned po hlavě.. Není příliš bojovný typ, spíše se snaží potyčkám vyhnout či je nějak rozumně vymluvit. Má rád alkohol, ostatně, jak by také ne. Ovšem jen ten nejlepší. Má jisté osobní kouzlo, které na děvčata působí téměř zaručeně. Nadšení pro trvalý vztah byste však u něj hledali jen marně. Na to si je sám sebou příliš jistý a nechce se vázat. Alespoň prozatím. Musí využít poslední chvíle volnosti, dokud ještě může. Jako do budoucího krále se od něj předpokládá, že si najde sobě rovnou manželku, se kterou budou moci vést zemi společně. Musí mít vždy to nejlepší, nespokojí se s prachobyčejnými věcmi. Ať už se to týká oblečení, alkoholu... vlastně prakticky všeho. Jeho vášní jsou auta, vlastní jich hned několik. Všechny opečovává se stejnou láskou a něhou. V některých situacích se může zdát apatický, ale jedná se o klam. Vnitřně vše prožívá dosti silně. Své emoce však dokáže udržet na uzdě a příliš je neprojevuje, nemá to zapotřebí. Když mu někdo ublíží, pamatuje si to ještě hodně dlouho. Nemá rád rychlé změny, raději ke všemu přistupuje s rozmyslem a potřebnou dávkou soustředění. Pokud nemusí, do ničeho se příliš nežene. Pokaždé dostal vše, co chtěl. Buďto dobrovolně, nebo si to vynutil. Nebyl však oním vztekajícím se dítětem, ne, on měl své vlastní metody a techniky. Tu a tam se může zdát za rozmazleného a upřímně, dokáže jím taky být, ale pro dobro sebe samotného i ostatních se snaží krotit. Navíc, posledních pár let je středobodem jeho života malá sestřička, kterou miluje nade všechno. Kvůli ní se rozhodl změnit prakticky od základu. Nebude lhát, nebyl úplně ukázkovým dítětem. Nicméně pracuje na sobě každičký den. Nebýt jí, není vůbec jisté, jaký by byl právě teď. Je jeho největší poklad, který bude střežit ať to stojí cokoliv. Už napořád. Přátelé... tak těch moc neměl. Alespoň ne těch opravdových. Když už by se však poštěstilo a někdo se vetřel do jeho přízně natolik, že by se mohl nazývat přítelem, pak by v Chrisovi nalezl neskrývanou podporu prakticky ve všem, co by se rozhodl podniknout. Christian, i když na to nevypadá, totiž dokáže pomoci v případech nouze. Jak již ale bylo řečeno, jen málokdy se stane, že je někdo jeho přítelem. Ne proto, že by snad sám nechtěl, ale v mnoha případech se ukázalo, že se s ním druzí baví jen kvůli popularitě. Mezi výhody patří, že je těžké ho rozčílit či jinak vyvést z rovnováhy. Je zastáncem toho názoru, že každý potřebuje určitý čas, kdy může být pouze sám a věnovat se vlastní činnosti či jen tak v klidu přemýšlet. Co však skutečně rád nemá je tanec. Ne, že by ho přímo nesnášel nebo neovládal základy, jednoduše necítí potřebu tančit. Proto ho na něco podobného většinou neuženete, ani kdybyste se třeba stavěli na hlavu. Hodiny tance s lektorem byly pro něj doslova utrpením. Další věcí, kterou příliš nemusí, je umění celkově. Ať už se jedná o sochařství, malířství či hudbu, nic z toho mu nic neříká. Nezná prakticky žádné skladatele, malíře..jednoduše nic. Možná kdysi o komsi četl, ale je to pravděpodobně již tak dávno, že to stejně stihl zapomenout. Není ten typ, který by byl na podobné věci vysazený a tudíž ani necítí potřebu si něco takového pamatovat. Když to vlastně ani nepotřebuje, což si rozhodně myslí. Jedinou výjimkou je klavír, na který se naučil hrát už jako malý a celkem mu to jde. Inu, každý má alespoň jeden talent a tohle zjevně bude ten jeho.

Minulost: Jeho rodnou zemí je Lucembursko, pochopitelně a za nic by jej nevyměnil. I když je to země na některé poměry maličká, je na ni patřičně pyšný. Vždyť je to jeho domov, dokonalý ve všech směrech. Už od malička byl zahrnován láskou ze strany rodičů. kteří mu byli ochotni splnit jakékoliv přání, které si jen vymyslel? Jako hodně malý chtěl kuši, se kterou by si mohl hrát. Dostal ji a ani nemusel čekat na narozeniny nebo Vánoce. To je jen jeden z mnoha příkladů. Jeho dětství bylo, alespoň po nějakou dobu, naprosto běžné a nijak odlišné od jeho vrstevníků. Jen s tím rozdílem, že bydlel ve velikém paláci a společnost mu dělalo, samozřejmě kromě rodiny, hlavně služebnictvo. Právě s komorníky a služkami si často hrával jak na chodbách, když jim počasí nepřálo, nebo venku v zahradách, když bylo hezky. Přibližně kolem desátého roku života se začal učit všemu potřebnému, co bude v životě potřebovat. Nejrůznější vědy, obory, nebo jazyky. Ne na všechno měl talent, ostatně, nikdo neumí úplně všechno, ale zdálo se, že mu jeho časté lumpárny tak nějak vycházely. Vždy se ospravedlňoval tím, že je kluk a kluci jsou prostě takoví. Běhají po venku, šplhají po stromech a tak podobně. Ano, ani tohle jej neminulo. Stejně jako věčně odřená kolena, nad kterými maminka beznadějně lámala rukama. Bylo jí to něco platné? Ne. Další den totiž přišel se zlomenou nohou. Čím byl starší, tím více mu bylo kladeno na srdce, že by se měl mírnit a aspoň trochu reprezentovat. Bral si slova rodičů k srdci, opravdu ano, jen řídit se podle nich bylo o něco snazší. Teprve když mu bylo přibližně šestnáct let, jakoby někdo mávnul kouzelným proutkem a on konečně začal dělat to, co měl. Za to vděčil narození malé sestřičky. Alicii miloval od prvního dne, co ji zahlédl ještě v kolíbce, zavinutou do bělostných přikrývek. Zařekl se, že bude jejím ochráncem před vším zlým, co by ji kdy mohlo potkat. A i když byl stále střelený puberťák, postupně pracoval na to, jak se zklidnit a být zodpovědný. Dokonce i dnes, když je mu už jednadvacet let, od svého slibu neodstoupil ani na malou chvíli. I když byl vyslán do Illey v rámci utužení vztahů, ale zároveň aby byl svědkem místní selekce, musel.. no dobře, nemusel, ale chtěl, vzít svou sestřičku sebou. Ono už je v podstatě jedno, jestli na ni dohlíží doma nebo někde jinde.